Sychravý podzim letos nastoupil dřív, než je zvykem, což mnohé z nás nepotěšilo, ovšem alespoň máme o důvod navíc rozzářit si pochmurné dny novými svíčkami nebo nákupem tematických dekorací. Barvy podzimu mohou navíc inspirovat kutily k výrobě vlastních dekorací, doba prodlužujících se večerů k tomu přímo vybízí.
Jedním z milníků podzimu jsou, kromě státních svátků, Dušičky, které následují den po slavnosti Všech svatých, druhý listopadový den. Původně šlo o lidový a následně katolický svátek, kdy se věřilo, že duše zemřelých se v tento den mohou částečně očistit od svých hříchů a pozůstalí se proto chodili k hrobům za ně modlit a zdobili místa posledního odpočinku svých blízkých jednoduchými svícemi. Od konce 19. století se zvyky proměnily, ubylo pověr s tímto svátkem spojených a časem i hluboce náboženský charakter, ovšem vzpomínat na své rodinné příslušníky nebo přátele chodíme na hřbitovy i dnes. Bývá zvykem hroby uklízet, k tomu slouží celá škála pečujících přípravků na čištění a leštění kamene a pak i zdobit. V obchodech je široká nabídka hřbitovních lamp s víčky, které vydrží hořet celé hodiny, v nabídce jsou i solární lampy, které se automaticky rozsvěcují po setmění i v případě nepříznivého počasí. Samozřejmostí jsou také živé, a dnes již často i umělé květiny a věnce, které symbolizují věčný koloběh života a smrti.
A pak už pomalu přicházejí na své milovníci vánočních příprav. Výzdoba bytu nebo domu může začít nenápadně pořízením vonných svíček, evokující atmosféru zimy, pořízením světelných řetězů nebo jiných ozdob, ať už do interiéru nebo ven na dům či zahradu. S oficiálním příchodem adventu pak pro mnohé přichází přímo dekorační „žně.“ Symbolem tohoto období je v našich končinách od 19. století adventní věnec. Dřív se zavěšoval na strop za stuhy, dnes se většinou pokládá na stůl. Tradičně má být vyrobený ze zeleného základu, většinou jehličnanů nebo cesmíny, mít na sobě vždy něco červeného a většinou čtyři svíčky, někdy i pět, z nichž každá má svoje jméno a přesně daný význam. Měly by u nás mít dle křesťanské tradice jasně danou barvu – tři fialové, symbolizující důstojnost, rozjímání a pokání, jedna růžová, barva naděje, zrození a radosti a někdy pátá, bílá, uprostřed, upomínající duchovní čistotu a narození Krista. Zapalují se postupně o adventních nedělích, vždy proti směru hodinových ručiček, nejdřív dvě fialové, pak růžová, opět fialová a nakonec případně pátá na Štědrý den. Věnec se pak dá dozdobit stuhami nebo různými přírodními materiály – šiškami, semínky, kousky skořice… Kulatý tvar věnce nemá začátek ani konec, symbolizuje věčnost Boha, nesmrtelnost duše a věčný život nalezený v Kristu. Dnes ovšem často bývá vnímán spíš jako dekorace, opět se jedná o kutilskou výzvu a jeho podoba se může měnit a podléhá trendům, například barevnost svíček a všech dekorací, typ podkladu, který může být vyrobený třeba ze šišek, větviček nebo březového dřeva a nemusí mít ani kulatý tvar. Jako podklad se dá použít dřevěný box, květináč nebo třeba sklenice. Na zdobení se dá použít mech, sušené ovoce, malé vánoční ozdoby, korálky a cokoliv dalšího dle fantazie a existuje i adventní věnec celý z perníku.
